Co můžu jako rodič prakticky dělat?

Krok 1: Naslouchat

Většina dospívajících si na drogách (s výjimkou nikotinu) neutvoří návyk a nerozvine se u nich návykové chování. Musí však vědět, že existuje rozdíl mezi experimentováním, užíváním, zneužíváním a každodenním užíváním alkoholu, marihuany a dalších drog. Vůbec prvním krokem je podívat se na otázku alkoholu, kouření a dalších drog realisticky a poslouchat, co nám dospívající sdělují o svých pocitech a zážitcích. Lze pak lépe jednat s rozvahou a moudrostí. Pro rodiče nebo pečující osobu může být náročné zahájit se svým dítětem debatu o drogách. Lze k tomu využít například výše uvedené zdroje, také scény z filmů, dokumentů či informace z časopisů a knih. Podaří-li se nám oprostit se od hodnocení a odsuzování, dospívající se budou snažit zjistit, co si myslíme a co bychom jim poradili. Výzvou je snažit se naslouchat a pomáhat bez napomínání a kárání. Rady lidé poslouchají zejména tehdy, když si o ně sami řeknou. Dospívající mohou přinášet do rodinné diskuze i témata a informace, která bychom raději ani nevěděli. V tu chvíli je důležité pokusit se zůstat v klidu a uvědomit si, že se s námi o ně dělí, protože v nás mají důvěru.

Krok 2: Učit se

Rodiče musí přijmout zodpovědnost za to, že se vzdělají o účincích návykových látek v oblasti fyziologie, psychologie i sociologie. Je třeba k tomu hodně číst a ptát se. Je důležité zajímat se o realitu, ve které dítě žije (co se děje ve škole, jaká jsou témata v kolektivu). Mnoho informací se objevuje na sociálních sítích, dospívající kromě Facebooku využívají zejména Instagram a TikTok. Dospívající potřebují informace, aby se mohli rozhodovat rozumně. Samozřejmě je žádoucí podporovat akce bez alkoholu (a tabáku, případně dalších látek), ale rodiče by zároveň měli mít strategie, které pomohou případně minimalizovat rizika. Ověřené informace lze v češtině hledat například na stránkách:

V anglickém jazyce lze čerpat například z těchto zdrojů:

Krok 3: Jednat

Je důležité zajistit, aby měli dospívající dostatek vhodných aktivit i v pauzách mezi vyučováním. Rodiče se mohou zasazovat o to, aby škola investovala do ověřených certifikovaných programů, a ne do experimentů a odstrašujících technik (testování na přítomnost drog z potu nebo moči). Každá škola by měla mít sestavený preventivní program. Žákům by škola měla poskytnout možnost mimoškolních aktivit (umění, sport, tvůrčí činnost), které by neměly být pro rodiče nákladné anebo být dostupné zcela bezplatně. Tak je možné zajistit program i během pauzy před odpolední výukou. Témata o drogách lze zařadit do různých školních osnov a kurzů, včetně biologie (fyziologie, vliv na tělo), psychologie (jak je ovlivněn mozek a myšlení) a společenská výchova (kdo a proč drogy užívá), chemie (co drogy obsahují), dějepis nebo občanská výchova (jak různé vlády nakládají s otázkou drog).

Může se stát, že se dospívající zeptá na zkušenost rodiče s drogami (legálními i těmi nelegálními). Pro mnohé rodiče může být velmi těžké vlastní experimentování přiznat, protože mohou mít pocit, že tím dávají dítěti svolení k podobnému chování. Je to dilema, u kterého žádné „správné“ řešení nelze najít. Není třeba zacházet do detailů, ale podělení se o vlastní zkušenost může být silným momentem navázání důvěry a vzájemného pochopení. Férový a poctivý přístup se v dlouhodobé perspektivě jeví jako ten správný. Klíčem pro dobrou prevenci nebo zastavení užívání je vztah založený na důvěře. Některým rodičům může připadat přínosné například „preventivně“ testovat dítě na přítomnost drog z moči, ale tudy cesta nevede. Proti podobným represivním akcím ve školách (plošnému testování nebo prohledávání škol psy) se odborníci dlouhodobě vymezují (v ČR to důkladně nedoporučilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví, sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a také drtivá většina odborníků na prevenci). Odborníci poukazují mimo jiné například na to, že málokdo je dostatečně vyškolený na postupy pro odběr vzorků, interpretaci výsledků a problematiku falešné pozitivity či negativity testů. Skutečnost je taková, že nejvíce účinným postupem předcházení nebezpečí spojeným s užíváním drog je otevřený vztah s rodičem založený na důvěře. Dítě musí mít na vědomí, že rodiči jde především o jeho bezpečnost a v nouzi se na něj může obrátit.

Krok 4: Vést

Prevence není záležitost jedné rodiny, protože dospívající tráví většinu času v kolektivech. Naopak jde o komunitní problematiku, na níž by se měla aktivně podílet škola, rodiče a další pečující osoby. Je důležité, aby se rodiče navzájem poznávali a spolupracovali při prosazování strategií orientovaných na bezpečnost a aby hledali cesty, jak sdílet ověřené informace a otevírat diskusi se členy komunity. Mnoho programů se řídí heslem „prostě řekni ne“. Účastníci takových programů vyslechnou teorii a výzvu k abstinování, ale nedozví se nic o tom, jak se vyhnout problémům spojeným s užíváním anebo jak předcházet nadužívání. Není realistické předpokládat, že dospívající nejsou náchylní k riskování a posouvání hranic, včetně experimentování s alkoholem a drogami. Idea abstinence jako jediné možnosti staví rodiče do náročné pozice, protože v podstatě nemají co říct těm, kteří by drogám chtěli říct „možná“ či dokonce „ano“. Místo prostých deklarací je třeba mladé komplexně vzdělávat a stavět na první místo bezpečnost. Měli by vědět, jak poznat nezodpovědné chování, pokud jde o čas a místo užívání, velikost dávky nebo frekvenci užívání. Také je potřeba stanovit jasná pravidla a deklarovat následky, které se mohou s užíváním drog pojit. Mladí musí mít své užívání pod kontrolou a znát hranice, jejichž překročení znamená ztrátu kontroly. Pod vlivem návykových látek není možné plnit školní povinnosti a dosahovat dobrých studijních výsledků, pracovat, sportovat, řídit a vykonávat další důležité činnosti. S užíváním se pojí také porušování školních pravidel, stejně jako městských vyhlášek či státních zákonů. Být přistižen při konzumaci drog může mít závažné a trvalé následky jako například vyloučení ze školy, udělení záznamu do trestního rejstříku a společenské stigma. 

Krok 5: Pomáhat

Je důležité vědět, jak se zachovat, pokud máte pocit, že má dospívající nebo někdo jiný akutní problém s opilostí nebo vlivem jakékoliv jiné látky. Například nedovolte, aby někdo po požití nadměrného množství alkoholu ležel na zádech, protože by mohlo dojít k udušení zvratky. V akutní situaci, kdy je dotyčnému opravdu špatně, má potíže s dýcháním nebo upadá do bezvědomí, neváhejte zavolat záchrannou službu. Sdělte svému dítěti zásady první pomoci a jejího přivolání.

Mnozí rodiče chtějí zejména vědět, jak poznat, že má dítě skutečný problém s užíváním, co mají dělat a kdy vyhledat profesionální pomoc. Pamatujte, že neexistuje žádné univerzální řešení, které padne všem správně. Věřte svým instinktům, buďte milujícími a přijímajícími rodiči a pokuste se zároveň dopřát dítěti svobodu k uspokojení zvědavosti a k osobnímu růstu. Je třeba naučit se odpouštět chyby a brát děti takové, jaké jsou.