Prevence rizikového chování je cílená odborná práce vyžadující specifické vzdělání a praxi. Profesionály, kteří tyto potřebné znalosti, dovednosti a kompetence mají, označujeme za preventivní pracovníky. Prevenci realizujeme prostřednictvím preventivních programů, které mají přesně definované vlastnosti, tak aby jejich prostřednictvím bylo možné dosáhnout pozitivního ovlivnění (chování, postojů, názorů atd.) u dané cílové skupiny (např. děti na základní škole). Vliv preventivních programů umíme výzkumně ověřit a změřit.

Cílem preventivního programu je pozitivní ovlivnění znalostí, dovedností, postojů a především pak samotného chování dětí, dospívajících nebo jiných definovaých cílových skupin. Jde tedy o to, aby aplikace daného preventivního programu takovéto pozitivní ovlivnění u definované cílové skupiny (např. dětí v určitém věku) způsobila. Cílem je přitom zamezit rozvoji určitého typu rizikového chování (např. pití alkoholu), a/nebo posunout vznik a rozvoj takového chování do vyššího věku, a/nebo snížit rozsah a intenzitu takového chování a souvisejících možných komplikací.    

Vzdělání potřebné pro preventivní práci definujeme rozsahem vzdělání v relevantním oboru (např. pedagogika, etopedie, psychologie, sociální práce, medicína atd.) se specifickým vzděláním právě pro oblast prevence, zajištěným obvykle formou celoživotního vzdělávání. Současně je požadováno, aby preventivní profesionál měl potřebnou praxi práce s cílovou skupinou (např. s dětmi) a měl odpracovaný rozsah praxe pod supervizí staršího zkušeného kolegy s potřebným vzděláním v supervizí. Definujeme min. 4 základní úrovně vzdělání v prevenci a používáme přitom dnes tzv. kompetenční modely, jimiž dokážeme posoudit a porovnat dosažené znalosti, dovednosti a kompetence. V současnosti již také existují první mezinárodní standardy definující vzdělávání preventivních profesionálů a první mezinárodní kurikula, z nichž se zatím nejvýrazněji rozšířilo tzv. UPC (Universal Prevention Curriculum). Minimální rozsah znalostí, dovedností a kompetencí je v ČR prosazován získáním certifikátu INEP, který má rozsah 40 hodin. Ty jsou zajištěné zdarma prostřednictvím stejnojmenného kurzu.

Vzdělávání v prevenci má dnes mnoho podob. Obvykle je obsaženo v pregraduální výuce některých oborů, typicky např. pedagogika, etopedie, psychologie, adiktologie, medína atd. Nejvíce vzdělávacích programů dnes ovšem existuje v oblasti celoživotního vzdělávání. Existují různě dlouhé, náročné a zaměřené kurzy. Minimální rozsah znalostí, dovedností a kompetencí je v ČR prosazován certifikátem INEP, který má rozsah 40 hodin zajištěných zdarma prostřednictvím stejnojmenného kurzu. Nejvíce rozsáhlé je v ČR vzdělávání metodiků prevence, které má minimální povinný rozsah 240 hodin. V některých zemích je také  dnes již možné prevenci přímo studovat jako obor na vysoké škole a stát se preventivním pracovníkem touto cestou. Obecně však převládá model celoživotního vzdělávání.

Na odborně správně provedenou implementaci preventivního programu klademe určité požadavky (viz heslo FAQ „Jak dílčí nástroje a intervence implementujeme v praxi?“). Pokud jsou tyto požadavky splněny a celý proces v jejich duchu proběhl, předpokládáme, že daný program je schopen úspěšně projít nezávislou certifikací kvality v prevenci a být průběžně hodnotitelný a kontrolovatelný v rámci národního systému SEPA. To je zásadní nejen z hlediska vnitřní a vnější kontroly, ale především proto, abychom u daného programu dosáhli co nejvyšší efektivity a bezpečnosti.