Hlavní oblasti rizikového chování

Rizikové chování: co to je, kdy je třeba zasáhnout

Rizikové chování je takové chování, které zvyšuje pravděpodobnost negativních důsledků pro mladého člověka – ve zdraví (fyzickém i duševním), v bezpečí, ve vztazích i v sociálním fungování. Nejde jen o „problémové“ projevy, které jsou vidět na první pohled. Často může být také signálem, že se mladý člověk nějakým způsobem vyrovnává se stresem, tlakem, vztahovou situací nebo hledá úlevu, přijetí či pocit kontroly.

Hlavní oblasti rizikového chování

Rizikové chování se může projevovat různě a často se prolíná (např. užívání návykových látek může souviset se záškoláctvím nebo rizikovým sexuálním chováním). Pro přehlednost ho na webu dělíme do těchto osmi oblastí – každou najdete v samostatné podstránce:

• Závislosti a návykové chování
  Užívání alkoholu a návykových látek a další návykové vzorce chování, které mohou přerůstat do životního stylu.

• Digitální prostředí a online rizika
  Rizika spojená s fungováním v online prostředí a chováním na internetu (např. vyhrocené konflikty, ubližování druhým v digitálním prostoru, problémové užívání online prostředí).

• Násilí, šikana a akutní bezpečnost ve škole
  Šikana, extrémní projevy agrese a situace, které mohou bezprostředně ohrožovat bezpečí. Patří sem i vysoce rizikové situace, které mají „bezpečnostní“ rozměr.

• Kriminalita a delikvence
  Chování, které překračuje normy a může mít právní či sociální důsledky (např. krádeže, vandalismus a další delikventní jednání).

• Sexualita, vztahy a hranice
  Rizikové sexuální chování a situace, kdy jsou narušované hranice, bezpečí a zdraví.

• Předsudky, nenávist a extremismus
  Rasismus, xenofobie a další nenávistné postoje či projevy. Roli zde mohou hrát i manipulativní skupiny a tlak okolí.

• Škola a docházka
  Záškoláctví a další projevy, které narušují školní docházku a mohou být signálem hlubších potíží.

• Zdraví a psychická pohoda + ohrožení dítěte
  Okruhy, které se v praxi výrazně objevují a vyžadují citlivý přístup: poruchy příjmu potravy, ohrožení dítěte (týrání, zanedbávání), psychické obtíže a projevy jako sebepoškozování či sebevražedné myšlenky.

Riskování v dospívání je běžné – ne každé je nebezpečné

Je důležité chápat, že určitá míra riskování je v dospívání normální. Mladí lidé zkoušejí nové věci, testují hranice, hledají identitu a samostatnost. Z pohledu dospělých může riskování působit automaticky negativně, ale ne každé „zkoušení“ je škodlivé. Naopak – přiměřené riskování může podporovat učení, rozvoj dovedností, sebeúcty a odpovědnosti.

Současně ale platí, že rizikové chování může být klíčovým faktorem vzniku závažných problémů a může mít vážné dopady na zdraví a život mladého člověka.

Kdy už je třeba zpozornět a zasáhnout

Rizikové chování je problémové a vyžaduje zásah zejména tehdy, když:

• narušuje normální vývoj dospívajícího,

• představuje vážné riziko pro zdraví a bezpečí,

• narušuje zdravé fungování v běžném životě,

• stává se pevnou součástí životního stylu.

Zvýšené riziko bývá typické také tehdy, když se chování pojí s:

• neznalostí (nedostatkem předchozích zkušeností a adekvátních informací),

• impulzivitou a vyhledáváním vzrušení,

• kognitivní nezralostí (neschopností domyslet důsledky),

• nízkou sebeúctou a pocity nedostatečnosti.

Rizikové chování jako „špička ledovce“

Extrémnější riskování často upozorňuje na to, že v pozadí mohou být jiné potíže – například zkušenost s násilím, šikanou, sexualizovaným násilím, závislostí, zanedbáváním či zneužíváním v rodině. V takových případech samo „přesvědčování ke změně chování“ nebývá účinné, pokud se současně neřeší hlavní zátěž, která stojí v pozadí.

Příklady chování, které může mít závažné důsledky

Mezi rizikové projevy, které mohou mít vážné dopady, patří například:

• časná a/nebo vysoce riziková sexuální aktivita,

• řízení pod vlivem alkoholu a drog,

• užívání návykových látek nebo alkoholu,

• útěky z domova,

• odchod ze školy / dlouhodobé vytrácení ze vzdělávání,

• trestná činnost,

• poruchy příjmu potravy,

• disociace,

• myšlenky na sebevraždu, mluvení o sebevraždě,

• sebepoškozování,

• napadání ostatních.

Jak posuzovat míru rizika

Ne každé chování se zvýšeným rizikem vede okamžitě k fatálním důsledkům. Vždy je potřeba dívat se na situaci komplexně a s ohledem na individuální okolnosti. Při posuzování míry rizika pomáhá uvažovat například:

• do jaké míry chování ohrožuje bezpečí, zdraví a vývoj,

• rozsah a závažnost rizikových faktorů,

• zda se objevuje souběh více typů rizikového chování,

• zda se chování stupňuje a je čím dál závažnější,

• nakolik si mladý člověk uvědomuje důsledky svého chování,

• do jaké míry se chování zakořenilo v jeho životním stylu,

• jaké strategie používá k minimalizaci dopadů,

• jaké ochranné faktory v jeho životě fungují,

• zda je přítomné trauma nebo domácí násilí, které zvyšuje zranitelnost.

Rizikové a ochranné faktory

Míra zdravotního rizika plynoucí z rizikového chování závisí částečně na rovnováze mezi rizikovými a ochrannými (protektivními) faktory. Rizikové faktory zvyšují pravděpodobnost zapojení do rizikového chování, ochranné faktory jejich působení vyvažují. I minimální příznivé podmínky mohou působit preventivně a pomoci snižovat dopady.

Trauma a jeho vliv

U části mladých lidí se závažnými poruchami chování nebo emočními obtížemi bývá přítomná zkušenost se složitým, dlouhodobým traumatem (např. zneužívání, zanedbávání, dlouhodobá deprivace). V takových případech se často přesouvá pozornost „od učení k přežití“ a mohou být narušeny klíčové vývojové procesy, například v oblasti seberegulace, vztahové vazby a rozvoje kompetencí. Současně platí, že nervová soustava je přizpůsobivá a i malé, stabilní podpůrné prvky mohou mít významný ochranný efekt.

Vysoce ohrožení mladí lidé v systému péče

Mladí lidé s vysokým rizikem bývají marginalizovaní, mají málo zdrojů a často omezený přístup ke službám. Jejich situaci typicky provází souběh rizikových faktorů, málo ochranných faktorů, více zdravotních problémů (např. užívání návykových látek a psychické obtíže) a chaotické životní okolnosti. Navázání důvěrného vztahu a propojení se specializovanými službami bývá v těchto případech zásadní.

Co pomáhá v kontaktu a podpoře změny

V kontaktu s mladým člověkem je důležité zaujímat neodsuzující postoj, vysvětlovat rizika srozumitelně a nepoučovat, ale ptát se a mapovat situaci. Užitek má zkoumání toho, jakou funkci může rizikové chování v životě dospívajícího plnit (např. úleva, přijetí vrstevníky, zábava, snížení úzkosti) a hledání bezpečnějších alternativ.

Pravděpodobnost změny souvisí s mírou informovanosti, vnímáním rizik a důsledků, očekávanými přínosy změny a s dovednostmi, které mladý člověk má. Intervence je vhodné přizpůsobit aktuální připravenosti ke změně. V praxi mohou pomáhat také techniky motivačních rozhovorů, které podporují motivaci a posilují sebedůvěru v možnost změny.

Intervence: přiměřeně míře rizika

Pokud má mladý člověk silné ochranné faktory a riziko je nízké, často pomáhá prevence založená na vzdělávání a informacích, aby se mohl rozhodovat informovaně. U závažnějších situací je důležité včas zachytit riziko, pracovat s kontextem (zejména pokud je přítomné zneužívání, zanedbávání nebo trauma) a podle potřeby zajistit specializovanou péči a podporu.

Zároveň má smysl posilovat resilienci (odolnost) a ochranné faktory: podporu rodiny a vazby na školu, bezpečné vztahy, sounáležitost, pozitivní sebepojetí, životní dovednosti, regulaci emocí, komunikaci, rozhodování, asertivitu a dovednosti odmítání.