Trauma-respektující přístup ve škole

Traumatická zkušenost může ovlivnit způsob, jakým dítě vnímá bezpečí, vztahy, vlastní emoce i okolní svět. U některých dětí se její dopady mohou projevit například zvýšenou ostražitostí, obtížemi se soustředěním, silnými emočními reakcemi, stažením, potížemi s regulací nebo změnami v chování. Trauma-respektující přístup stojí na změně perspektivy při jednání s dítětem, u nějž se objevuje například opakované vyrušování, prudké reakce na napomenutí, výrazné výkyvy nálad či náhle stažení. Ačkoliv pedagogický pracovník mohl vyzkoušet domluvu, důraznější upozornění i sankce, situace se vrací. Trauma-respektující přístup se zaměřuje na skutečnost, že náročné chování může být vyvoláno tím, co se dítěti děje. Stejné chování může mít však mnoho různých příčin. Dítě, které odmítá pracovat, může být přetížené, nerozumět zadání, bát se neúspěchu, být unavené nebo řešit něco, co s traumatem vůbec nesouvisí. Každé náročné chování tedy není důsledkem traumatické zkušenosti, není tedy vhodné rezignovat na pravidla a hranice. Trauma-respektující přístup nabízí škole jiný způsob, jak porozumět chování dětí, které si do ní přinášejí zkušenosti s násilím, zanedbáváním, ztrátou, nestabilitou nebo jinými závažnými životními situacemi. Tento přístup proto není nástrojem k diagnostice dětí. Je to především způsob uvažování o tom, jak zkušenosti dítěte mohou ovlivňovat jeho fungování ve škole a jak může škola vytvořit podmínky, které podporují bezpečí, vztahy, regulaci a učení.

Tento princip odpovídá pojetí trauma-informed škol, které vychází například z rámce National Child Traumatic Stress Network. Ten zdůrazňuje čtyři základní kroky: rozumět dopadu traumatu, rozpoznávat jeho možné projevy, promítat získané poznatky do fungování systému a současně předcházet zbytečné retraumatizaci. Například dítě, které při napomenutí okamžitě vybuchne, nemusí reagovat pouze na obsah slov učitele. Samotná situace napomenutí, pocit ztráty kontroly nebo určitý způsob komunikace mohou v některých případech vyvolat velmi silnou stresovou reakci. Pro učitele z toho neplyne úkol odhalit trauma“, ale spíše možnost reagovat méně automaticky. Místo střetu může někdy pomoci krátké zklidnění situace, jednoduchá instrukce, možnost volby nebo odložení náročného rozhovoru na chvíli, kdy je dítě schopné jej skutečně vést. Trauma-respektující přístup nabízí možnost přemýšlet, co se stalo před konfliktní situací, co mohlo spustit náročné chování, co dítě v dané situaci potřebuje, jak mu lze pomoci se znovu zapojit a jak přitom zachovat bezpečí a hranice pro všechny.

Jedním z ústředních principů trauma-respektující školy je bezpečí, a to nejen fyzická bezpečnost. Patří sem také bezpečí psychologické a vztahové, tedy předvídatelnost, důvěra, respekt, srozumitelná pravidla a zkušenost, že dospělí reagují přiměřeně a předvídatelně. Rámec NCTSN popisuje trauma-respektující školu jako prostředí, které podporuje bezpečné a přijímající klima, předvídatelné uspořádání, pozitivní vztahy mezi učiteli a žáky a spolupráci školy s rodinami a dalšími službami. Podobně i české metodické materiály MŠMT zdůrazňují význam bezpečné atmosféry školy pro děti s traumatickou zkušeností a upozorňují na roli školního klimatu a postoje pracovníků školy.

Učitel není terapeut a jeho úkolem není dítě diagnostikovat ani zjišťovat podrobnosti jeho traumatické zkušenosti. Jeho role může zahrnovat vytváření předvídatelného prostředí, nastavování srozumitelných a konzistentních pravidel, všímavost změn v chování, budování stabilního vztahu s žáky, přemýšlení o možných spouštěčích náročného chování a informace o dostupné odborné pomoci. Naopak učitel nemusí pokládat otázky, co se dítěti doma děje, aby porozuměl jeho chování. Nemusí sám rozhodovat, zda dítě prožilo trauma. Pokud vznikne podezření, že dítě může být ohroženo, je třeba postupovat podle kompetencí školy a dostupných mechanismů ochrany dítěte a spolupracovat s příslušnými odborníky. Trauma-respektující přístup vyžaduje vzdělávání v této problematice a týká se nejen vztahu učitel-žák, ale také školní kultury, vedení školy, pravidel, kázeňských postupů, spolupráce s rodiči a odbornými službami. Součástí systémového přístupu proto může být kvalitní vzdělávání, pravidelné týmové sdílení a konzultace, supervize, jasné rozdělení kompetencí, dostupná odborná podpora a péče o pracovní podmínky pedagogů.

Škola může začít diskuzí o tom, kdy se žáci v daném zařízení nejčastěji dostávají do stresu, jak pedagogičtí pracovníci reaguji ve vypjatých situacích, jestli jsou pravidla srozumitelná a předvídatelná, zda pedagogičtí pracovníci vědí, kam se lze obrátit při potřebě odborné pomoci, či zda jsou nastavené způsoby podpory pedagogů v náročných situacích. Následně lze aplikovat postupné změny, například dohodnout se na sjednocení reakce pedagogů, zvýšit předvídatelnost některých situací, vytvořit prostor pro zklidnění, upravit způsob komunikace v konfliktech nebo lépe propojit školu s poradenskými a dalšími službami. Pokud jsou potíže žáka přetrvávající a složité, je dalším místem podpory školní poradenské pracoviště (ŠPP), poskytující poradenské a konzultační služby žákům, jejich zákonným zástupcům a pedagogům. Součástí jeho fungování je také spolupráce s vedením školy, pedagogy, rodiči a dalšími subjekty. Pokud například učitel komunikuje, že dítě opakovaně reaguje velmi silně na určité situace, školní psycholog může pomoci porozumět aktuálním potřebám dítěte. Speciální pedagog může řešit dopad obtíží na vzdělávání. Metodik prevence může posoudit souvislosti s třídním kolektivem. Vedení školy může upravit některé systémové podmínky. Cílem je sdílet odpovědnost a koordinovat podporu. Pokud potřeby dítěte přesahují možnosti školy, může do podpory vstoupit školské poradenské zařízení, především pedagogicko-psychologická poradna (PPP) nebo podle charakteru obtíží speciálně pedagogické centrum (SPC). PPP a SPC poskytují poradenskou pomoc dětem, žákům, jejich rodičům i školám.

Škola může narazit na hranice a limity své role. Dítě může potřebovat psychologickou či psychoterapeutickou péči, psychiatrické vyšetření, péči zdravotnického zařízení, sociální službu nebo jinou specializovanou podporu. Úkolem školy není tyto služby nahrazovat. Pro trauma-respektující školu je proto důležité vědět, jak dítě podpořit ve třídě, ale také kdy a kam podporu posunout. Zároveň platí, že pedagog nemusí znát všechny detaily rodinné situace, aby mohl dítěti nabídnout bezpečné a respektující prostředí. Zvláštní situací jsou případy, kdy škola získá informace nebo pozoruje skutečnosti nasvědčující tomu, že dítě může být ohrožené násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo jinou závažnou situací. V tom případě je třeba do systému podpory zapojit orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a podle situace další odborníky a instituce. OSPOD pracuje s vyhodnocováním situace dítěte a rodiny a v případech ohrožení může být využívána také případová konference, která umožňuje koordinovat spolupráci například školy, zdravotnických zařízení, sociálních služeb a dalších aktérů. Pro školu je důležité mít jasně nastavený postup kdo situaci ve škole řeší, kdo komunikuje s rodiči, kdy je nutné zapojit další instituci a jak jsou chráněny informace o dítěti. Trauma-respektující přístup může pomoci škole reagovat včasněji, předvídatelněji a s menším rizikem, že dítě bude opakovaně vystavováno dalšímu stresu.

Tip: například Society for All realizuje vzdělávací a podpůrné aktivity zaměřené na trauma-respektující přístup a jeho zavádění do školní praxe.

Zdroje informací:

Maynard, B. R., Farina, A., Dell, N. A., & Kelly, M. S. (2019). Effects of trauma-informed approaches in schools: A systematic review. Campbell Systematic Reviews, 15(1–2), e1018.

National Child Traumatic Stress Network, Schools Committee. (2008). Child trauma toolkit for educators. National Center for Child Traumatic Stress.

National Child Traumatic Stress Network. (2021). Trauma-informed schools for children in K–12: A system framework. National Center for Child Traumatic Stress.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2026). Vyhlášky ke školskému zákonu: Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění účinném od 1. 1. 2026. https://msmt.gov.cz/fin-leg/vyhlasky/vyhlasky-ke-skolskemu-zakonu

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2026). Školská poradenská zařízení. https://msmt.gov.cz/vzdelavani/specialni-vzdelavani-prevence-institucionalni-vychova/specialni-vzdelavani

Substance Abuse and Mental Health Services Administration. (2014). SAMHSA’s concept of trauma and guidance for a trauma-informed approach. U.S. Department of Health and Human Services.